A je to tady, další zprávy o mé maličkosti jsou tu!! Konečně jsem se vrátila v ze své cesty kolem jižního ostrova, z buše a hor, kde jsem pila vodu z jezer, umývala se v ledových potocích, usínala pod zářivými hvězdami a probouzela se za zpěvu ptáků. V Dunedinu pršelo, na pobřeží Catlins jsem se procházela mezi tučňáky a tuleni, na treku v Hollyfordu jsem se prodírala nekonečnou buší a z mokrých bot se mi nadělaly parádní puchýře, až mi bylo do pláče. Kepler trek ve Fiordlandu byl pak nezapomenutelný pro dva krásné večery u jezera a noc strávenou v komáří chatě (nemůžu říct, že jsem se zde dobře vyspalaJ). Na Stewart Island jsem si naopak chození buší, plážemi a hlavně bahnem pořádně užila, zato z ochutnávky čerstvě nalovených ústřic jsem už tak nadšená nebyla (BLE). Trek údolím řeky Rees a Dart s výšlapem do Cascade Saddle byl pak vyloženě za odměnu, pět krásných dní v krásných horách a nahoře v sedle setkání s drzým horským papouškem (kea), který se mi pokoušel uklofnout kus baťohu. Zato na treku Routeburn byla mlha, naštěstí šli se mnou mí noví izraelští přátelé a tak se o každé pauzičce vařilo kafíčko, které v bříšku pěkně hřálo. Město Queenstown bylo tak neuvěřitelně turistické a rušné, že jsem radši hned odjela, nejdříve k modrému jezeru Pukake s výhledem na Mt. Cook a pak do hor k Mt. Somers, kde to zas s tím počasím moc nevyšlo, kde bylo plno vos a mladí horolezci na chatě, v níž jsem přespala. A nakonec – jak třešinka na dortu – Arthurs pass, kde byla kea ještě drzejší než v Cascade Saddle a nad ránem mi odnesla z předsíňky stanu sandálku! Ale co hlavně- nádherný a taky náročný trek v místních horách. V informačním centru mi na tento podnik dohodili parťáka Mikea a společně jsme pak pochodovali řekou, ztráceli vyšlapanou pěšinku v buši a sházeli ze sedla skoro kolmo dolů, abychom vzápětí zjistili, že stezka vede hned vedle. Ale za všechny útrapy jsme byli odměněni a v noci, když jsme stanovali u jezera, za námi přišli dva ptáci kiwi. A pak už jen zbývalo navštívit meku boulderingu – Castle Hill, parádní a mystické místo. Bohužel místní bouldery postrádaly chyty a stupy a tak se mi má lezecká výprava proměnila ve fotografický výlet. A nakonec cesta zmáčeným Westcoast do prosluněné Motueky, kterou obklopují nekonečné jablečné sady…
Tak to byla moje skoro dvouměsíční cesta jižním ostrovem, při níž jsem prochodila pohorky, stan dostal tak zabrat, že se začal trhat a je ňákej celej na křivo a má děravá prošoupaná karimatka vzbudila soucit u dvou německých kluk, takže mi ji vyměnili za svou novou. Rozbila se mi hůlka, odlepila se přezka od sandálky a zlomily se mi brýle … A tak bylo na čase se zase na chvíli usadit. Pobývám nyní v Motuece na severu jižního ostrova, učím se spát v teplé posteli, užívám si teplou sprchu a konečně si můžu vařit něco jiného než nudle a bramborovou kaši. Hned jsem si taky našla práci – v packhausu na jablka. No, žádná hitparáda, ale chvíli to vydržím a pak rychle zpátky do divočiny užít si posledních teplých dnů…
Žádné komentáře:
Okomentovat