Moji milí, tak jsem se opět dostala na chvilku na net a myslím, že nastal čas seznámit vás se svými dalšími osudy. V Motuece jsem se nakonec zdržela pracovně tři týdny, víc jsem to nevydržela. Hrozná nuda, celý den na nohou, jablka, krabice, na pás a znova jablka, krabice na pás - úplně se mi z toho točila hlava. Ani v hostelu, kde jsem bydlela, to nějak nebylo ono (v příštím příspěvku popíšu, jak vypadá správný a falešně správný hostel - tento byl falešný...). S Romčou, který tady taky pracoval, jsme si pak ještě střihli miniroadtrip na severu jižního ostrova. Sluníčko ještě přes den krásně hřálo, ale v noci už byla pěkná kosa. No jo, zima se blíží... A protože Romča nakonec vyměkl a nechtěl jít na trek, který si sám naplánoval, šla jsem nakonec sama. A nelituju, krásný týden v buši a horách, podzimní příroda a řeka se pstruhy. Večer jsem si pak na chatě zatopila v kamnech a bylo dobře. Dva dny jsem nepotkala živáčka a nakonec mě dohnal jeden pán, což bylo skvělý, poněvadž měl zajištěný odvoz a bez něj bych se asi z hor nedostala a musela bych tam přezimovat.
Z Motueky jsem pak zamířila do Wellingtonu, hlavního města Nového Zélandu a prvního místa na severním ostrově, kde jsem byla. Nutno podotknout, že jsem svůj vstup na Severák nezahájila zrovna velkolepě. Byla jsem unavená, bylo mi blbě z trajektu, když jsem si zavazovala tkaničku, ruply mi kalhoty a vznikla tak přímo obří díra na prdeli. U trajektu jsem, po vzoru ostatních, vlezla do autobusu za dva dolary. Dle mého soudu měl jet do centra. Ve skutečnosti popojel asi 200 metrů k nádraží a tam nás vyhodil. Tady jsem hodinu zkoumala jízdní řády a cestu, jak se dostat ke kamarádovi, u nějž jsem měla slíbené bydlení. A nakonec jsem vystoupila asi o 4 zastávky dřív, tak jsem se ještě pěkně prošla. Ale Wellington byl super - prošla jsem si slavné muzeum Te Papa, prohlídla si národní galerii, nudila se na koncertu vážné elektronické hudby (jojo, kámoš studuje hudební akademii) a na promenádě jsem se nechala pořádně ofouknout větrem z Antarktidy (né nadarmo se Wellington pyšní titulem největrnější město na Zélandu).
Potom jsem se celá natěšená vypravila k Tongariru, aneb místu, kde se nachází několik (aktivních) sopek a které je známé jako Mordor a Hora Osudu z Pána prstenů. Je zde i nejslavnější a snad i nejúchvatnější jednodenní túra na Zélandu a několik vícedenních treků. Jako svou základnu jsem zvolila město Turangi, kde vyloženě chcíp pes a kde mi v informačním centru odmítli podat informace o trekaření s tím, že je blbý počasí, nahoře sněží a že je trek zavřenej (bože, jak můžou zavřít hory?) a že mám smůlu, poněvadž jsem přišla po sezoně a tudíž s křížkem po funuse. Byla jsem z toho fakt zdrblá, jediná věc, kvůli který jsem přijela na Severák a ono to nevyjde. Chtěla jsem se hned sebrat a odjet zas na jih, klidně i pracovat na vinice – tak moc se mi zatím na severu nelíbilo. Ale bylo pozdě a tak jsem šla hledat v Turangi nějaký hostel. Naštěstí jsem našla správný hostel, kde jsem potkala Christiana z Německa, který zítra, nehledě na počasí, vyráží na čtyřdenní trek kolem Hory Osudu. Rozmýšlela jsem se slabých pět minut, zda půjdu s ním… No a hádejte, jak to dopadlo? Nádherná tůra, přes den svítilo slunko a jemný poprašek sněhu dodával všemu tu správnou zimní náladu…
Z Tongarira jsem pak jela rovnou do Te Puke, za kamrádem Lukášem (u kterého jsem si nechala pár věcí včetně náhradních kontaktních čočekJ) a taky za prací, poněvadž Te Puke je známé jako hlavní kiwi město. Práci jsem našla v packhausu okamžitě a tak teď pro změnu balím kiwi do krabic, pěkně jedenáctky denní. Lukáš má noční a tak se střídáme na počítači i na posteli (bydlím tu zatím na černo). Je to vtipný, vídame se vždy pět minut ráno a večer. No, musím přiznat, že je to fakt záhul, zlatý jablka... Nicméně, věděli jste, že se kromě zeleného kiwi, co se prodává u nás, pěstuje ještě zlaté kiwi? A jakési červené? A že to v kiwi packhausu smrdí? A že máte všude ty chloupky z toho kiwi? A že asiati makaj jako tři normální lidi dohromady? A že 30 minut na oběd je strašně málo? Zajímavé, na co všechno člověk nepřijde...) Tak dobrou, zítra zas šichta!
Žádné komentáře:
Okomentovat