Sláva, tak mě konečně přijela navštívit má milá sestřička se svou kamarádkou Katkou. Seminárky zůstaly rozepsány, učebnice rozečteny a já ve tři hodiny v noci seděla v autobuse, který se řítil na letiště, abych holky přivítala a dovedla na kolej. Sekuriťák již touhle dobou sladce spinkal ve své kanceláři a tak nebyl problém návštěvníky dostat na koleje. Spolubydla Šárka se taky zrovna chystala spát a tak jsme ji ani nevzbudily. A protože jsme zítra chtěly stihnout nějaké to muzeum (všechny zavírají kolem třetí), šly jsme rovnou spát.
Ráno jsme se pochopitelně probudily tak akorát na to, abychom šly na oběd. Holky si dali fazole a já se zkušeně pustila do kalamár, abych vzápětí zjistila, že jsou fakt hnusný a došla si taky pro fazole. A pak už jsme se věnovaly historii v archeologickém muzeu a umění v muzeu fotografie a moderního umění, kde zrovna probíhala celkem zdařilá výstava řeckých kýčů, kde dominovaly blikající obrázky svatých s duhovou svatozáří. A pak už jen zbývalo nakoupit fetu a zeleninu na trzích, opět uniknout sekuriťákovi na kolejích, nadlábnout se, odpočinout si a večer pak na chvilku vyrazit na Erasmus párty u Bílé věže, ale jenom na chvilku, protože zítra musíme brzy vstávat na vlak.
PÁTEK
Vstávaly jsme v šest, Šárka ještě nepřišla z párty (asi se to vydařilo), zabalily jsme si Bebe sušenky z Čech a pomeranče z menzy na svačinu do vlaku. Na zastávce jsme zjistiliy že jak je dneska ten svátek práce, tak asi nejezdí žádné autobusy. Tak to se tedy dneska na nádraží asi nedostaneme… Nakonec nějaký bus jel a tak jsme do něj vlezly, bohužel tam zrovna seděly jen samé staré neanglicky hovořící paní a tak nám moc neporadily, kudy kam. Nakonec se ukázalo, že autobus zastavil jen kousek od vlakáče a tak jsme už za chvilku stály v neuvěřitelně dlouhé a neuvěřitelně pomalé frontě na lístky a netrpělivě sledovaly rychle plynoucí čas. Ale zázrak se nakonec stal a tak se mi podařilo získat lístky do Dramy, což je město na severu, blízko bulharských hranic, kde začínal náš výlet. V Dramě nic zvláštního nebylo, koupily jsme zde akorát jízdenky do Alistrati, kde jsme chtěly navštívit jeskyně, a pak jsme šly do města, protože jsme měly ještě chvilku. A tady nás v jakési zapadlé uličce zastavil postarší pán, a že prý vypadáme na to, že jsme dnes neměly kafe, tak že nás zve. A protože jsme dnes opravdu kafe ještě neměly, bránily jsme se jeho nabídce jen chabě a nakonec jsme byly dost rády, že sedíme pěkně v teple a v suchu, protože se zrovna rozpršelo. S pánem, bezdětným architektem a světoběžníkem, jsme si pěkně popovídaly, byl moc milý, staral se o nás a nabídl nám kdykoliv pomoc. V Alistrati to bylo moc pěkný, krásná jeskyně, opravdu to stálo za to. Ještě jsme se stihly přesunout k Filipi, kde jsme se zítra hodlaly trochu historicky zapomenout u místních vykopávek. Hledali jsme místo na stan a když jsem si fotila jeden pěkný starý domeček, vykoukl z něj pán a obdaroval nás růžemi. Ještě nás upozornil na jakýsi starý kámen, u něhož prý pil kůň Alexandra Makedonského a tak jsme zas o dost chytřejší ulehly do pelíšku.
SOBOTA
Dopoledne – Filipi, větší, než se zdály. Odpoledne Kavala – přístav, hrad, kamenná plážička. Večer trajektem na Thassos a romantická noc pod olivovníkem.
NEDĚLĚ
Dopoledne jsme příjemně strávily na pláži v Alkili, voda sice byla děsně ledová, ale v nedaleké kavárně pouštěli cédéčko Beatles a tak dokonalou idylku kazila snad jen absence gyrosu či jiného vydatného jídla. No a pak, když jsme se už nabažily sluníčka a na pláži přibylo plno bulharských výletníků, kteří v tý ledový vodě vyváděli jako by se nechumelilo, rozhodliy jsme se vyrazit zpět, abychom přece jenom stihly večerní vlak do Soluně. Ale autobusy na Thassossu zřejmě žádné nejezdily, protože byla neděle a ta byla v jízdním řádu celá proškrtlá. A tak jsme se modlily, aby nás někdo svezl, a už to skoro vypadalo, že na ostrově zůstaneme neplánovaně o trochu dýl. Nakonec se povedlo a jeden hodný veterinář nás odvezl až do Dramy na vlak. Na trajektu jsme pak jak šílenci fotily racky...
PONDĚLÍ
Dnes bylo v plánu sbírání mušliček na špinavé městské plážičce a výstup na Bílou Věž, jenže bylo pondělí a věž byla zavřená. Tak jsme si zašly spravit náladu na oběd a na punkáčský kafe a pak se holky vydaly na nákupy a já na kolej, abychom se zase sešly u večeře. Večer na koleji pak patřil balení, popíjení salepu a Pelíškům, které mi Janička dovezla z Čech. V noci pak holky odjely na letiště a já šla spát…
Žádné komentáře:
Okomentovat