Neumím si ani dojít na záchod…

Tak jak je celá univerzita ošklivá tak má ošklivý i záchody. Upřímně jsem ráda, že jsou to většinou turečáky, alespoň mě nebolí stehna, když se vždycky snažím vyhnout se kontaktu s nevábně vyhlížející mísou. Co mě fakt vadí víc je to, že u nás na fakultě nejsou záchody nijak označeny nebo alespoň chybí popisek dámy-páni, maximálně je to tu napsané řecky, což mi zatím moc nepomůže, protože má sofistikovaná učebnice řečtiny zásadně postrádá základní a užitečné výrazy. A tak to zatím provozuju tak, že buď počkám, až někdo ze záchodu vyjde, anebo se tam tak podívám a zkusím to nějak odhadnout, zda je pro dámy či ne. A tak se mi chtělo na záchod i dneska. A tak jsem v přízemí nakoukla nejdřív do jedněch řecky popsaných záchodových dveří a pak do druhých, doufaje, že poznám ty pro mě. Ovšem nevšimla jsem si, že mám dneska publikum, místní studenti se mi smáli, ale nakonec poradili, kam si dojít. A tak jsem si šla večer radši půjčit od českých holek základní konverzaci řečtiny…