Jak vyzrát na otvírací dobu…?

Ráno se mi povede skvělá věc, najdu infocentrum a získávám tak mapky Thessalonik a plánek autobusů (vzápětí zjišťuju, že je tak nepřehledný, že spíš člověka zmate, než aby mu pomohl). A protože sem si dneska pospala, mířím rovnou na oběd do kampusu. Řekům dnes začala výuka a tak je ve škole opravdu živo. U každého vchodu stojí asi tak deset lidí a cpou všem procházejícím nejrůznější letáky a pozvánky. Jsou opravdu zákeřní, a když se vyhnete jednomu, druhý vám už stojí v cestě. Někteří zas před vás skočí ve chvíli, kdy si už myslíte, že to máte za sebou. A tak za nedlouho držím v ruce pěkný štos barevných papírků s řeckými písmenky. V menze potkávám další Čechy a společně si užíváme fakt dobrou rybu a jakýsi děsně sladký zákusek z nudlí, medu a oříšků. Pak zajdeme na frapéčko do kavárny, kde se seznamuju s šílenou Lubkou, Slovenkou, dlouhodobě studující v Řecku, bývalá boxerka, karatistka, lezkyně, nyní u dobrovolných záchranářů. Poslouchám její osudy a mimo jiné se dozvídám pro mě důležitou informaci a to, kde je tady bouldrovka. Pak se jdu ještě zaregistrovat do menzy (ano, i to se tady musí) a ani mě už nepřekvapí, že je už zavřeno a že maj jen do jedný. A tak se tedy vydám do města na slavné trhy u Aristotelova náměstí, abych si koupila nějakou zeleninu. Přestože jsou teprve čtyři, všichni tady už uklízí. Tak to teda bude problém, s takovouhle pracovní dobou tady v životě nic nestihnu…