První dny u protinožců

V sobotu a v neděli jsme hodně spali, taková dlouhá cesta a 12ti hodinový časový posun udělaly svoje. A tak jsme si své postýlky v klidném hostelu kousek od centra Christchurche, kam jsme v sobotu po obědě doletěli, opravdu dosyta užili. V pondělí a v úterý jsme začali s vyřizováním formalit nutných k přežití a práci na NZ, dost nás zdržovalo, že nemáme v hostelu internet zadarmo a tak jsme neustále běhali na poštu pro daňové číslo, na internet do knihovny, zase na poštu, pro redukci do elektra, do hostelu na oběd, na internet, do supermarketu, do knihovny, pro simku, zase do hostelu, do banky, na poštu… Nutno podotknout, že Christchurch co do počtu obyvatel není město velké, asi jako Brno, ale je docela rozlehlé, domky jsou tu vesměs jednopatrové rodinné se zahrádkou, samé parky, zeleň …a tak jsme se celkem naběhali. Navíc jsme se rozhodli koupit nějaké auto, což většinou nízkonákladoví cestovatelé, neboli backpakeři dělají. Auta se tu dají sehnat docela levně, třeba za 1200 dolarů (16000kč), za což člověk nemůže sice chtít nějaký zázrak, ale hlavně že to jede a snad to i chvíli vydrží, že? Díky půlročním technickým prohlídkám však bývají překvapivě v dobrém stavu. A tak nám k tomu obíhání formalit přibylo i obíhání bazarů, které obvykle v centru města nebývají.  Ani nehádám, kolik mám dnes kilometrův nohách. To auto se bude fakt dost hodit.