Cesta do Thessalonik a noc v Langadasu

Konečně jsme přistály na letišti v Soluni a mám tu první úkol – najít úschovnu a upíchnout zde na měsíc batůžek a tašku s nepotřebnými věcmi jako jsou trička, kalhoty, ponožky atp. Nakonec nacházím jakousi úschovnu na letišti, kde po mě chtějí 100 Euro za obě věci, což je můj třetinový rozpočet na celé cestování. Sice to usmlouvám na 50, ale stejně jim to nedám a míříme tedy se vším do centra. Naštěstí jsem si prozíravě do deníčku napsala adresu kolejí a tak už za chvilku stojíme před zamčenými kolejními dveřmi a čekáme, až někdo půjde ven. Kdosi mě pak pošle do druhého patra, kde je kancelář a kde tvrdím, že si tu potřebuju nechat pár věcí a že tu určitě budu bydlet, přestože mi zatím žádný dopis o přijetí na kolej nepřišel. A tak slavnostně vytahuju jakousi přihlášku a zbavuju se tak konečně těch svých krámů. A protože se připozdívá, vybíráme si jednu vesnici poblíž Soluně, kam dojedeme busem a kde snad najdeme místo na spaní. A tak bloudíme ve tmě v nové zástavbě Langadasu a nic než zahrady a pole najít nemůžeme. Naštěstí nás zastaví jeden manželský pár a po rychlé domluvě nás nechává přespat v jakési rozestavěné boudičce u nich na zahradě. Ráno nám paní ještě přichystá snídani (ochutnáváme historicky první naše kolečko) a pak už jedeme zpátky do Soluně, abychom koupili jízdenku k Turkům…