U Izmiru jsme se ubytovali v jakémsi malém špinavém penzionku, který byl stejně nevlídný jako jeho majitel. A tak nás překvapilo, když nás na chodbě odchytil a pozval na čaj. Chtěl si povídat, ale my neuměli turecky ani ťuk, tak jsme jen tak seděli, neustále popíjeli rize čaj a občas někdo něco prohodil ve své mateřštině. Do toho všeho skučela turecká superstar. Prostě idylka.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat