Po cestě do Istanbulu, kdy už jsme se pomalu vraceli domů, jsme se ještě zastavili v turisticky naprosto nezajímavým městečku Korkuteli. Bylo už pomalu poledne a kručelo nám v břiše a tak jsme se rozhlíželi po nějaké dobré restauraci. Na každém rohu jsme však naráželi na ona výborná sezamová kolečka, prostě jsme nemohli odolat a tak jsme zanedlouho s plnou pusou sezamu zapadli do poměrně luxusně vypadajícího podniku, kde však měli poměrně normální ceny. A tak jsme si objednali jídlo a obsluha byla nesmírně šťastná, že jsme tu a neustále nás obskakovala, obdivovala naše krosny, hůlky i sněžnice, stále se nás někdo na něco lámanou angličtinou a hlavně turecky vyptával. Nejdůležitější však bylo, že nám stále kdosi něco donášel, salátek, zákusek, kolu (proč si sakra všichni myslí, že zápaďáci pijou akorát kolu???), čajíčky a nakonec nám ještě zaokrouhlili útratu pěkně dolů. A tak jsme se zase jednou za malej peníz pořádně nadlábli.
Žádné komentáře:
Okomentovat