Pláž a návrat indiánů z Chalkidiky

Dneska odpoledne jsem neodolala vábení moře a vydala se za holkama na pláž za Soluní, jen tak se odpoledne trochu smočit ve vodě, abych vůbec přežila to strašné vedro, co v Soluni teď je. Je to fakt příšerný, nemůžeme spát, a když už usnu, budím se žízní, potím se úplně všude a vůbec, prostě pro středoevropana totální záhul. A zkuste se v tom učit, to prostě nejde. A tak se učím v noci a přes den se všemožně snažím přežít ten hic. Večer se pak vrátili indiáni s Chalkidik, všichni jak raci, spálený… tak jsem byla skoro ráda, že jsem nejela, se svou neláskou ke sluníčku by to mohlo dopadnout všelijak.

Sobota

Sobota je ten správný den na nějaký příjemný výlet. Co se takhle zajet podívat na vodopády do Edessy? Dáša nebyla proti a tak jsme tedy společně vyrazily podívat se na slavné vodopády, konopnou továrnu, do akvária a nakonec projít se městem a vypít si frappé v kavárně na hlavní třídě. Večer jsme se pak ještě vypravili na ganja loď (u Bílé věže totiž v létě kotví několik lodí – rocková, Reagge neboli ganja loď, salsa loď a normální loď – na nichž je v podstatě takový bar, kde si dáte drahé pití a na oplátku si můžete vychutnat půlhodinovou plavbu u Thessalonik). Bylo tu opravdu živo, shodou okolností zrovna probíhal u Bílé věže festival a tak jsme se mohli rovněž pokochat pohledy na řecké knižní novinky, pronásledováni vůní pražené kukuřice, pečených kaštanů a jiných laskomin.

Jak jsme (ne) večeřeli rybu I

Opět jsem přemýšlela, jak se co nejvíce vyhnout učení a tak mě napadlo, že bychom mohli ráno na trhu koupit ryby a večer je upéct v kolejní kuchyňce, což mohl být celkem zábavný a náročný úkol. A tak, když jsem se vracela po obědě ze školy, zašla jsem na trh v ulici za kolejí, ale bohužel, už tam všichni sklízeli a rybu nikde neměli. A tak nezbývalo, než se místo vaření pustit do učení. Na koleji byl výjimečně klid, poněvadž většina lidí odjela na Chalkidiky a jen ti, co se potřebovali učit, zůstali. Dlouho jsem zvažovala, jestli mám taky jet, nebo jestli se potřebuju učit. Nakonec zvítězila nad láskou ke sluníčku láska ke vzdělaní, a tak jsem zůstala na koleji. Večer jsem ale nakonec přece jen našla záminku, jak se učení vyhnout – Lucka slavila narozeninyJ

Bouldrovka a párty na biologii

Věřte nevěřte – konečně jsem se dostala na bouldrovku do legendárního squatu za kolejemi. Prý druhý největší squat na světě, se skate parkem, koncerty a provizorním bouldrem. Docela jsem se za tu chvilku, co jsme tam byli, zničila. Přece jen několikaměsíční abstinence, to je znát. Večer jsem pak vyrazila na párty na biologii, slavili se asi troje španělské narozky a vše se neslo v duchu kýč stylu. Prohrabala jsem tedy skříň, a něco kýčovitého na sebe hodila, žel ve výsledku jsem vypadala jako průměrná Řekyně. Párty však byla super, možná snad nelepší, co jsem tady zažila. Asi ve čtyři jsme se přesunuli před polytechniku, kde byl v plném proudu jakýsi koncert. Já byla ale už unavená a tak jsem šla na kolej s Greškem. Po cestě jsme fotili pejsky…

Když stávkujou popeláři…

Proč kluci furt perou...

Dneska jsem zas částečně úspěšně oběhla profesory a výsledek se dostavil. Vím termíny 3 (slovy tří) zkoušek. Málem se mi všechny sešly v jeden den, ale nakonec jsem to nějak ukecala a mám tedy dvě příští středu a jednu hned pak ve čtvrtek. Tak to abych se pomalu začala učit. Profesora na Marine biology jsem samozřejmě nesehnala, nikdo neví kde je a kdy přijde, nevím tedy zhola nic o zkoušce a ani slibované výukové cédéčko nemám. Ale zato jsme odpoledne přišli s Dášou na to, proč kluci v pátém patře stále perou. Na jejich chodbě se totiž neustále suší prádlo a je to tam pořád cítit práškem, tak nám to pořád vrtalo hlavou a nemohly jsme uvěřit, že by byli tak čistotní. No a pak jsme důkladným a dlouhodobým pozorováním přišly na to, že kluci vlastně zas tak často neperou, prostě jednou si vyperou a pak to na chodbě nechaj sušit třeba měsíc a pouze potřebné kousky postupně berou přímo ze sušáku. Vychytaný, že jo?

Mrtvoden

Je jasné, že jsem po nedělní párty měla v pondělí totální mrtvoden, ale stejně jsem musela do školy, abych se zastavila za profesorem na Evoluci a domluvila si s ním termín zkoušky. Trochu jsem se toho obávala, na první dojem, nebyl příliš sympatický, ale dnes mě mile překvapil, přestože termín musím domluvit zítra ještě s jiným profesorem, ach jo…. Nic není tak jednoduché.