Jarni pozdrav

No, koukam, ze jsem si zase dala docela nacas a vsichni se uz dozajista tesite na dalsi zpravy z Noveho Zelandu.. takze jak to bylo dal? V betonove dzungli jsem se stastne schledala se svym kamaradem Lukasem a spolecne jsme se vydali az na uplny sever Noveho Zelandu - nadherne plaze, bily pisek, modra voda a poradny vitr. Sjizdeli jsme obri pisecne duny na prkne a navstivili posvatne misto, kde podle maorske povesti opousteji duse mrtvych zemi, obdivovali jsme obri stromy a vubec jsme si tu uzili takovou tu lenosivou jarni pohodicku. Celou dobu jsme cestovali v Lukasove dodavce, ve ktere jsme spali, varili, jedli... a tak si asi dovete predstavit, jak to tam po par dnech vypadalo. I obycejne vareni caje se stalo nadmiru vycerpavajicim ukolem (najit varic, najit hrnec, umyt hrnec, najit krabici s jidlem, najit caj, najit zapalovac, najit flasku s vodou, dojit pro vodu na zachod, znovu najit caj, znovu najit zapalovac, zapalit varic, vymenit bombu, znovu zapalit varic, nalit vodu, uvarit caj, najit hrnecek....) a tak neni divu, ze jsme casto odpocivali, dlouho spali a vubec jsme nikam nechvatali.

Na severu se mi tak zalibilo, ze jsem si tam chtela najit nejakou tu praci a na par tydnu se tu zdrzet. Ale bohuzel snad poprve jsem nebyla ve spravnem case na spravnem miste, takze jsem to tu po tydnu hledani zabalila a odjela opet za Lukasem, ktery se mezitim venoval surfovani v Raglanu. A tak jsem tez byla donucena pujcit si neopren a pekne nabehnout s prknem do vln. No, placala sem se v tom poradne, ale utechou mi bylo, ze i ostatni zacatecnici se v tom placali, a uplne stejne jak ja:) Po nekolika dnech v Raglanu jsme pak jeste odjeli cestovat, nejprve do Coromandelu nasbirat si musle na veceri, potom na Taupo skocit si tandem, a pak na sopku Taranaki na nejaky ten trek v horach. Na zaver jsme jeste prozkoumali zname jeskyne ve Waitomo. No a protoze muj ucet po vsem tom cestovani opet pekne zchudl, nezbyvalo, nez si zase na par tydnu najit praci. A tak jsem jela na jistotu do Martinborough na vinice, kde je nyni prace dost s prostrihavanim stromku. Ted tedy zas beham ve svem apartnim cervenem kloboucku po poli, uzivam si jarniho slunicka a nemuzu se dockat az vyrazim na sve posledni predodjezdove cestovani.