Na vinicích pod dozorem Waina jsme pracovali další dva dny, tedy jen já s Romčou jsme tam byli, holky to po prvním dnu vzdaly, a tak to zbylo na nás. Nicméně nejsem si moc jistá, že bych tam i já vydržela nějak moc dlouho, je to přece jenom docela záhul, hlavně pro holky. V sobotu jsme měli volno, které jsme strávili s Ondrou (potkali jsme se spolu před odjezdem v Brně) a jeho kámošem na pláži nedaleko Blenheimu. Poprvé jsem nakoupila pivko v super akci v Countdownu a s chutí jsem ho za šumění vln vypila. Nebylo zas tak špatný. Ve vedlejší zátoce jsme pak objevili krásnou plážičku Monkey Bay a taky skálu, na které by se eventuelně dalo trošku bouldrovat. Byl to velmi příjemný den. V neděli nás pak čekal zkušební den v sadu – sběr třešní. Oproti práci na vinici má tato práce několik nepopiratelných výhod: nemusí se vstávat v pět hodin, je to o dost blíž, celý den se pracuje ve stínu (což je vzhledem k síle a zákeřnosti místního sluníčka dost podstatné) a není to tak náročné, záda i kolena si celkem odpočinou a navíc můžeme po celý den jíst super dobrý a sladký třešně. Oproti práci na vinici to však má i několik drobných nevýhod: není to tak dobře placené a na to, abychom si jakž takž vydělali, budeme muset dost máknout, navíc se nepracuje každý den. Po krátké poradě jsme však nakonec vybrali práci na třešních, doufaje, že bude dobrá sezóna. Po příjezdu na hotel nás čekalo super překvápko – večeře od Jono (místního kiwijce co bydlí s námi na hotelu). Bylo to kančí, takže se mě to zas až tak netýkalo, nicméně zeleninová obloha byla taky fajn. Fakt je tu super parta, líbí se mi toJ
V pondělí jsme opět vstávali po páté, nejprve jsme jeli odříct práci pro Waina a vrátit mu nářadí a poté jsme pokračovali na třešně, vzali jsme i dva kluky od nás z hostelu a tentokrát jsme tam byli jen do oběda, což mi zas tak nevadilo, protože jsem byla dost unavená ještě z předchozího týdne. Večer holky upekly bublaninu (třešňovou) a šli jsme spát. Další den jsme zase měli volno, asi, že bylo moc vedro a ve vedru se sbírat nedá. Tak jsme jeli opět na pláž Monkey Bay. Tentokrát bylo opravdu horko, tak jsem se poprvé vykoupala v oceánu a taky jsem si nezapomněla přibalit lezečky a tak jsem si mohla protáhnout tělo na skalce s oceánem za zády, paráda. S radostí jsem zjistila, že tu jsou asi tři odjištěné cesty, ale v podstatě mi je toto zjištění zatím na nic, poněvadž nemám s sebou toho horolezce s lanama a svalama, že? Večer jsme volali na sad, zda bude zítra práce, ale není. Takže to taky zatím nevypadá s těmi třešněmi moc růžově, tak nevím nevím. Další práce se mi už opravdu hledat nechce. Aneb to je prostě těžký život backpackera v Kiwilandu…
Žádné komentáře:
Okomentovat