Výlet na Prespánská jezera

Výlet s Dášou k hranicím Albánie a Makedonie – Prespánská jezera a neuvěřitelně, navzdory našemu očekávání, zapomenutý kraj. Opět se přidali Michal s Luckou a tak jsme brzy ráno ve čtyřech odjížděli za Soluně. Musím přiznat, že zahájení výletu se mi povedlo famózně. Pospávali jsme ve vlaku, bylo děsné vedro už takhle ráno, tak jsme stále popíjeli vodu a já blbě utáhla uzávěr petky, a tak skoro celá vytekla a pode mnou se vytvořilo menší jezírko vody. Michala to probudilo a poslední půllitřík tekutiny utažením zachránil. Tímto bych na celou věc zapomněla, kdyby nebylo uklízečky, která se louži velmi podivila, vzala záležitost do svých rukou a začala s vyšetřováním. Probudila jsem se, překontrolovala jsem petky a vrhla na ni nechápavý výraz, jež jasně říkal, že netečou. Uklízečka si to taky zkontrolovala, taky zjistila, že netečou a pokračovala s vyšetřováním, do nějž postupně zapojila všechny tři strojvedoucí i průvodčího. Společně hledali viníka – že by elektrické topení? Blbost… nebo klimatizace? Z útržků rozhovorů se dali poznat slovíčka jako moře, kdo, voda atp. A tak, zatímco jsem v polospánku hrála mrtvého brouka a přemýšlela, zda se přiznat či ne, obvinili nejspíš chlápka, co tu seděl přede mnou. A tak jsem aspoň vnesla trochu toho vzrušení do stereotypní služby paní uklízečky, která pak za pomoci papírových utěrek celou neplechu zlikvidovala.

Konečná – Florina, malebné městečko v horách. Odtud jsme se vydali na jezera a jeden rybář nás odvezl k ostrůvku, kde bylo plno klášterů, starých a rozpadlých a který jsme si s Dášou obešly. Bylo tu několik místních dědulů, kteří si nás pochopitelně všimli, pozvali nás na frappé a snažili se snámi vést Řecko-německo-albánský rozhovor. Počkali jsme, než za námi dorazí Lucka a Michal a pěšky jsme se pak prošli mezi velkým a malým jezerem, kde jsme objevili prázdnou restauraci s česky hovořící servírkou. Dozvěděli jsme se plno věcí o ní a o místním kraji a taky to, že se tu dá koupat a v nedaleké vesnici Limenas půjčují kola. Koupat se však nedalo, voda byla hrozně špinavá a ve vedlejší vesnici jsem žádnou půjčovnu neobjevila. Bylo už pozdě a šli jsme tedy spát do polí, kterých tady bylo spousta, poněvadž se tu pěstují fazole. Po cestě jsme minuli dvě pod plachtou bivakující individua a tak jsem se trochu bála, zda nás v noci nepřijdou navštívit. Foťák jsem tedy radši schovala ve křoví a ulehli jsme pod širák. Jedinou Dášu žrali v noci komáři a tak si musela postavit aspoň spodní díl stanu. V noci nikdo nepřišel.

Ráno zase slibovalo horký den. Šli jsme do vesnice pro vodu a proviant. Z dvou večerních individuí se vyklubali pracovníci na poli, nejspíš Albánci či Makedonci a určitě načerno. Ve vesnici bylo hotové povyražení, všichni se chtěli s námi bavit a dokonce se nám povedlo doptat se na tu půjčovnu, žel chtěli dvě eura za hodinu a kolo, což bylo docela dost. V místním krámku se kromě blbostí typu snickers a cola nedalo nic pořádnýho koupit, a tak jsem byla pro chleba poslána do nedaleké pekárny, která byla špinavá, prázdná a v níž se vyskytoval poslední bochník hnusného řeckého bílého chleba, který jsem zakoupila.

Po cestě do Kastorie jsme se ještě zastavili v jedné vesničce na břehu malého jezera a při krátké procházce okolo rákosí jsme viděli želvy, hady, ještěrky, ptáky a plno jiných zvířat jsme jen slyšeli, jak před námi utíkali a skákali do vody. V Kastorii pak bylo příšerné vedro, a tak jsme dost času strávili u vody v parku a já tak mohla zkrmit kachnám ten hnusnej chleba. Jinak Kastorie je moc pěkné město na jezeře, je tu hrozně moc maličkých byzantských kostelíků, ovšem procházka městem v těchto klimatických podmínkách byla dost zabijácká. Už se pomalu připozdívalo a my se pomalu potřebovali dostat do Kozani na vlak. Se stopem vypadalo všelijak, když nám nakonec zastavili dva kluci a prý že jedou na Voltu a tak jsem jak blbec hledala v mapě Voltu a nemohla ji najít. Tak jsem se ptala, jestli taky zajedou do Kozani a oni se chvilku bavili a pak že tedy jo, že pojedou do Kozani. Tak jsem si tak říkala, jsou blbý, že neví, kam jedou, ale tak hlavně že nás svezou, protože sedmá hodina a tudíž odjezd vlaku se blížila. A v autě mi Dáša řekla, že výlet je řecky volta a tak mi to došlo, jedou kvůli nám na výlet do Kozani. Hlavně že jsem dneska slovíčko volta použila hned několikrát, zase mi to v tu správnou chvíli nedošlo. Vlak jsme stihli jen tak tak a ani jsme se s našimi zachránci nestihli pořádně rozloučit. V Thessalonikách nás pak přivítala pěkná buřina a průtrž mračen. Na nádraží vypadl proud.