Do třetice všeho dobrého a zlého, říká se… A tak jsem se dočkala své třetí exkurze, tentokrát s Marine Biology. Měla být třídenní a mělo se jet na Chalidiky někam na druhý prst. To bylo tak to jediné, co jsem ještě pár dní před odjezdem věděla, což mě trošku znervózňovalo. Potřebné informace o organizaci zájezdu jsem však přece jen a na poslední chvíli obdržela a tak jsem v určenou dobu na určeném místě nastupovala se svým školním batůžkem do autobusu a kroutila hlavou nad tím, jaké to loďáky si Řekyně na takový minivýlet berou. Cesta probíhala klidně, svorně jsme vedle sebe s Natalií pochrupovali, až nás probudila první zastávka na Peree a první vyprávění o mořských zvířátkách a jejich odchytu, žel v Řečtině… nikdo nám moc nepřekládal, takže jsme moc netušili, o čem je řeč. Za chvilku jsme zase seděli v buse a kolem nás probíhala horlivá debata, kdo s kým bude bydlet. Měli jsme se totiž rozdělit do pokojů po čtyřech, což byl pro Řeky úkol na dvě hodiny. A pak druhá zastávka – docela pěkná pláž. Další výklad a pak volno a koupání. Paráda, sice mi trochu vadilo, že mi nikdo nedokázal sesumarizovat budoucí program a tak sem tedy nechala unášet osudem, který mě zanedlouho donesl nejdříve do obchodu (zde jsem zakoupila dva lahváče navečer a k velkému údivu místních žádnou vodu na pití, protože mi samozřejmě nejvíc chutná kohoutovka) a pak do penzionku u pláže do pokoje k Eleně a jejím dvěma kamarádkám. Odpoledne pak patřilo studiu nalovených pokladů moře na zahradě a večer pak koupání a společenský večer, během něhož jsem lupla jednoho lahváče Mythos (dva by mě vzhledem ke kvalitě piva asi zabili) a taky jsem konečně mohla trošku poznat své spolužáky a zjistit, že jsou super (prostě biologovéJ), že umí obstojně anglicky a dokonce mají i jiné koníčky než jen frappé v kavárně.
Druhý den pak přinesl stejný program jako ten první – sběr živočichů na útesech, koupání a studium na zahradě. Opět jsme si s Natálií připadaly jako vetřelci, nikdo si nás moc nevšímal, natož aby nám něco přeložil či vysvětlil, takže jsme zas na všechno koukaly jak tydýti. Večer se pak grilovalo, přišla řada na druhýho lahváče, a když jsme se pak večer bavili o velikonočních zvyklostech, pobavila jsem všechny tím, že jehněčí sice nejíme, ale aspoň místo toho pečeme beránka. Řehot na pět minut, no chápete to?
Poslední den dopoledne probíhali jakési prezentace studentů, tak jsme se zase trochu nudili. Naštestí začalo pršet, tak nás naskládali i s kuframa do busu a jelo se pak úplně na konec druhého prstu Chalkidik do přístavu, kde měl náš oblíbený profesor Giannis výklad o rybách a rybolovu. Poté následovalo frappé v taverně (tentokrát strašně a odporně hnusný, zlatí pankáči) a návrat do Thessalonik. Po cestě mě ještě čekalo překvapení – spolužačka čechořekyně a tak jsem si pěkně popvídala česky o zvyklostech u nás a tady, o lidech, mentalitě… hodně dobrý.
Vrátili jsme se docela pozdě, přesto jsem byla schopná jít ještě večer na jednu z posledních párty na Panepistimiu (další univerzita, nedaleko od té naší), kde měl být jako hlavní host pes Antonio (prý je mezi Erasmáky velmi známý, já ho však neznám). Antonio tam nebyl, nicméně před vchodem voněli souvlaki (něco jako kebab)….
Žádné komentáře:
Okomentovat