Povídání o Thessalonikách

Tak jsem dneska zase absolvovala cvika z ryb, tentokrát jsme pozorovali šupiny a opět jsem bojovala s anglickou výslovností řecké slečny doktorantky. Na obědě jsem potkala Martina, který přijel za jednou slečnou z Brna, ale co hlavně – dovezl mi notebook, takže konečně se nemám na co vymlouvat a můžu začít vesele studovat. A pak už tradiční nákup na pátečních trzích a večerní návštěva Erasmáků z jiné koleje…

 

A když jsem se tak odpoledne procházela po městě, napadlo mě, že bych taky mohla napsat, jak to tady v těch Thessalonikách vlastně vypadá. Takže Thessaloniky, ač se to na první pohled nezdá, mají asi milión obyvatel (tvrdilo mi to nejvíc lidí, tak to asi bude pravda). Nachází se tu samé relativně nové a vysoké domy, mezi nimiž jsou poschovávané malé byzantské kostelíky a občas na člověka zpoza rohu vybafne i nějaký ten antický šutr. Nové domy jsou tu údajně proto, že stará zástavba měla příliš křivolaké uličky na to, aby zde mohla fungovat městská doprava a tak to tu jednoduše vymlátili a postavili nové a rovné ulice (no, toto teda vyřešili). Vede zde několik rovnoběžných dlouhých rovných ulic, které jsou však většinou jednosměrné a potřebuje-li se člověk někam dostat, pohledem do mapy zjistí, že musí třikrát přestoupit a stejně jít ještě půl kilometru pěšky. Autobusy jsou dopoledne ve špičce (cca 10 hod.) totálně narvané, na zastávkách se cpou lidi nejdřív dovnitř, pak ven, před dveřmi neustále několik zastávek dopředu stojí důchodci (ty mě štvou ze všeho nejvíc), aby stihli vystoupit včas, a znemožňují tak výstup ostatním. Ale máme se na co těšit, už se tu staví metro! Jinak město je samozřejmě velmi špinavé, o třídění odpadu tu nikdo ještě neslyšel, všude polehávají psy a pobíhají kočky. Kravaťáci, žebráci, dědulové, co prodávají sezamová kolečka, slečinky v podpatkách, kavárny, taverny, cukrárny, gyrosárny, trhy, plno aut, roztodivné vůně – tak takhle vypadá procházka městem, při níž potkáte neuvěřitelně přátelské lidi.

Musím uznat, že v Thessalonikách moc památek tedy nemají – nejvíce se pyšní Bílou věží v přístavu a antickým obloukem Kamara. Nad městem se pak tyčí pár zdí, jakožto pozůstatky historického opevnění, odkud je ovšem kouzelný výhled na město a na moře. Je tu ještě několik významných kostelíků a spousta muzeí. A taky přístav s rybími restauracemi. A špinavé nádraží... No jo, Thessaloniky nejsou zrovna nejhezčí město, ale mají jakési zvláštní kouzlo, duši, kterou si člověk buďto zamiluje, nebo nenávidí. Já však stále ještě nevím, jak je to se mnou.