Jak to chodí na koleji

Tak mě tak napadlo, že jsem ještě nenapsala, jak se mi tu vlastně bydlí. Takže… mám třílůžkový pokoj v šestém patře, kde jsem měla být sama, ale nakonec se ke mně přistěhovala Šárka. Pokojík je malý, ale pro dva lidi je to ok, tři by se sem ale nevešli. Jako Erasmák jsem si mohla vybrat ze tří kolejí, dvě jsou hned u kampusu a jsou horší a o dost dražší než Efchinstons Leschi (opět řecký paradox), kde bydlím já. Má to být nově zrekonstruovaný dům, koupelky na patře a společná kuchyňka a je to tu fakt hezčí než na leckterých kolejích v Brně. Kuchyňka je v sedmým patře a je malá, je tam i jídelna a velká terasa. Na každém patře je pračka, ovšem jen zasvěcení ví, která pere a která ne. Taky je tu děsně zmatený výtah, který se prý často zasekává, což se mi naštěstí ještě nestalo. Jediné, co mi vadí je to, že koleje jsou hned u rušný silnice s nonstop provozem, takže spát při otevřeným okně asi moc nepůjde. Ale zase to máme kousíček na promenádu u moře, kde tedy nic extra není, akorát tam občas někdo chodí běhat a v neděli se tam prochází půlka Thessalonik.
Byla jsem připravená na to, že tahle kolej, protože je nejlevnější, je česko-španělsko-polská, což je pravda, je nás tu nejvíc, ale je tu i dost Rumunů, Turků, Portugalců, Litevci, Finky, Arménec… jj, je to tady opravdu pestrý.

Tak to je můj pelíšek...

Sláva, hlady neumřeme

Jídelna a jedlíci

Pozvánka na společenskou konverzaci s ouzem:o)