Dneska jsem zase vstávala pozdě (no jo, stejně jako ostatní taky najíždím na španělskej režim) a tak jsem byla ráda, že jsem stihla registraci na dvoutýdenní každodenní kurz řečtiny, která končila v jednu. Trochu mě zarazilo, že po mně chtěli podepsat papír, že když budu třeba jen jednu hodinu chybět, zaplatím pokutu 100 Euro. Dovedu si ale dost dobře představit, že se tam lidi vždycky zapsali, a protože se za tenhle kurz neplatí, nechodili tam pak. Ale stejně je to dost drastický opatření. Na registraci jsem potkala spolubydlu Šárku (asi po týdnu se ke mně přestěhovala ze sedmýho patra, kde je kuchyňka a tedy neustálý hluk), a Šárka vykládala cosi o sobotě a výletu na Meteoru, tak jsem se na to v kanceláři jen chtěla zeptat a omylem jsem se na výlet taky přihlásila. No, třeba to nebude špatný, sice nemám ráda organizovaný akce, ale aspoň zase poznám nový lidi. Pak jsem se ještě chtěla zastavit na Erasmus Office za paní Kapnizou, ale před vchodem hrála hudba a stáli tam nějací lidi, co mě otočili s tím, že je tam dneska zavřeno. Tak jsem tedy šla na oběd (zase sem si dala dva, no jo, Češi, když je něco zadarmo…) a po jídle jsem zašla do knihovny, kde jsem objevila knížku na evoluční biologii a zase jsem se zasekla na netu. A protože už bylo pět, vydala jsem se na první lekci řečtiny, což byl nářez. Sice jsme za ty čtyři hodiny stihli probrat tak akorát abecedu a základní fráze typu jmenuji se a jsem z Čech, ale nepamatovala jsem si zhola nic. Řecký písmenka jsou prostě řecký písmenka a řečtina, stejně jako celý Řecko, je absolutně nelogická a nepochopitelná. A dost mě to vyřídilo, hladoví jsme se vrátili na kolej a hromadně jsme zaútočili na kuchyňku. Tam jsem konečně poznala legendárního Honzu z prvního semestru, na nějž se všichni těšili a který přijel teprve teď. A tak jsme krafali v kuchyňce a probírali, jak to v Řecku (ne)funguje, což je téma na nekonečnou debatu. Tak tedy:
Dozvěděla jsem se, že na fakultě, kde je Erasmus Office, prý stávkují uklízečky za lepší plat (chocho, nějak jsem si nevšimla, že by vůbec na univerzitě nějaký uklízečky pracovali, rozhodně to tam tak nevypadá) a neví se, jak dlouho to bude, možná den nebo měsíc… kdo ví. Prý jsou tu vůbec stávky dost v kurzu, Řekové stávkují často a rádi. Jedna z oblíbených stávek je prý v létě stávka popelářů, tak to se už těším. Taky nás dost udivují některé pracovní pozice. Třeba v autobuse, nejdřív vám jízdenku zkontroluje řidič a pak ještě během jízdy přijde další člověk, který vám ji natrhne. Anebo v menze, u pásu na špinavé nádobí stojí člověk, který vám vezme tác z ruky a místo vás ho sám položí na pás - och, jak užitečné... No a třeba to, jak to chodí u nás na koleji, to taky stojí za zmínku. Už jen rozdělování pokojů je dost udivující, můj třílůžkový pokoj je dvakrát menší než dvoulůžák o patro níž, no nenaštve to? A taky hlídač, co je na vrátnici přes noc a jehož úkolem je v 11 hodin zamknout kuchyňku (nikoli však společenskou místnost, která zamknout nejde), aby tím rozehnal párty. Takže akorát způsobí to, že si lidi po sobě nemůžou uklidit špinavý nádobí a v jídelně tak pravidelně zůstává pěknej binec. Ten však ráno uklidí uklízečka, která ctí heslo Co je mokré, to je čisté a jednou týdně do té vody ještě přidá savo. I prostěradla se perou v savu, takže když jsem po noci strávené v novém povlečení přišla do čerstvě vysavené koupelny, myslela jsem, že tam vážně hodím šavli. Teď nedávno nám udělali nové zásuvky a přípojky na net, rychlost a výpadky však zůstaly stejné. A přitom by stačilo koupit wifinu a každej by byl spokojenej. Výborná investice byla rovněž do broušení jakési kameninové podlahy v jídelně, kde jsou kovové židličky, se kterými se samozřejmě šoupe, což kromě nesnesitelného zvuku rovněž ničí podlahu. A tak přišlo originální řešení, co s tím, a židle se přišroubovaly k podlaze, což samozřejmě vydrželo jen pár dní. Kolikpak by asi stála koupě gumových nástavců na nohy židlí v porovnání s tímhle vším? No, tak to je Řecko, stát požitkářů, lenochů a kuřáků. Mimochodem, je až neuvěřitelné, kde všude se kouří – no, kouří se prostě všude, v autobuse, u benzínky, v menze a prý si občas někdo zapálí i na přednášce. Jediné místo v kampusu, kde je obrázek s přeškrtnutou cigaretou, je sportovní fakulta. Je to však jen formalitka, kouří se i tam…
Žádné komentáře:
Okomentovat